V roce 1943 vznikla z podnětu cimbalisty Josefa Michálka ve Vsetíně cimbálová muzika, která hrála ve složení Miloš Haluza (prim), Karel Marek (housle), Josef Sedmík (kontr), Karel Haluza (kontrabas), Štěpán Tomaštík (klarinet) a Josef Michálek (cimbál). Patřil k ní také vypravěč Alois Čepek. Činnost muziky se rozšířila po válce, kdy se jejími členy stali primáši Antonín Sousedík a Rudolf Duda a dále muzikanti Zdeněk Kašpar, Josef Basel, Ludvík Schmidt, Karel Proisl, Vlastimil Fajkus, Josef Šolle, Karel Zezula a Jaroslav Tilscher, který v roce 1947 navrhl změnu názvu muziky na cimbálová muzika VSACAN.
Jedna z prvních cimbálových muzik VSACANU – za cimbálem zakladatel strýc Josef Michálek
V polovině 40. let vznikla v okruhu učitelek A. Koluchové, E. Slámové, O. Černooké a prof. M. Červinkové skupina se zájmem o valašské výšivky, kroje, písně a tance. Jimi obohacují, v rámci možností, vyučování na školách a vytvářejí první dětské kroužky. Po osvobození organizují schůzky tetiček, pořádají výstavy, přednášky. Zde je nutno vzpomenout přednášek stýce R. Pavlíka, ředitele muzea, o Valašsku a jeho národopisu. Probouzejí zájem o národopis u široké vsetínské veřejnosti. Postupně se k nim přidávají i mladí a s jejich pomocí pořádají pravidelné veřejné besedy v hostinci u Panovou na Jasénce. První učitelkou tanců byla nezapomenutelná tetička A. Triková se svou harmonikou. V roce 1946 zvolí svého prvního předsedu – paní Bibiánu Sovovou. Pořádají „Valašské hody“ s voděním berana a mikulášskou besídku. Přes bohatou činnost nemá však tato skupina oficiální název. Teprve v říjnu 1947 je oficiálně založen a uznán jako spolek „Valašský krúžek Vsetín“. Z tehdejšího vedení nutno vzpomenout tetičky Boriovou, Pokornou, Dědicovou, strýce A. Táborského, dlouholetého předsedu, a strýce Richarda Pavlíka, ředitele vsetínského muzea. Prvními tanečníky krúžku byli J. Chovančík, K. a M. Životský, J. Parduba, C. Kraus, O. Tkadlec, A. Olejníček, F. Vrubel, A. Táborský ml., sourozenci Juřicovi a cérky A. Červenková, J. Šolková, D. Pončínková, A. Bartošková. V roce 1948 měl krúžek již několik významných vystoupení, účast na „Zemědělské výstavě v Praze“, na Všesokolském sletu v Praze a řadu dalších vystoupení v českých a moravských městech. Jednou z nejúspěšnějších akcí byla obnova valašských krojů na Vsacku. Ve spolupráci a za podpory Ministerstva informací zajistil krúžek zhotovení více než 300 nových vsackých krojů.
Potíž měl krúžek se zajišťováním hudebního doprovodu pro svá vystoupení. Na podzim roku 1948 se podařilo získat spolupráci s Michálkovou cimbálovou muzikou VSACAN. Spojením těchto dvou těles vznikl nejúspěšnější valašský soubor těchto dob „Valašský krúžek VSACAN – Vsetín“. Sloučením těchto dvou těles začíná největší rozmach a růst VSACANU. Vytvořil se pevný kádr tanečníků a muzikantů, soubor je na vynikající umělecké úrovni. Zásluhu na tom mají především Jaroslav Tilscher, Ludvík Schmidt a tanečnice Anna Bartošková. V září 1948 do souboru přišly zpěvačky Jarmila Šuláková a Zdeňka Straškrabová – Zouharová a začala spolupráce s Čs. rozhlasem v Ostravě. Krúžek natáčí spousty písniček a uvádí v život velmi úspěšný pořad „Zpěvem k srdci“. J. Šuláková provádí nácvik valašských písniček pod přezdívkou „Rozárka“. Valašský krúžek VSACAN se zúčastňuje přehlídek, soutěží a festivalů a není výjimkou přes 70 vystoupení za rok. Vyvrcholením těchto let činnosti je barevný film „Valašsko v tanci‘, natočený převážně VSACANEM. Zde dal VSACAN vyniknout svým odzemkářům J. Pardubovi, A. Olejníčkovi, D. Růžičkovi a M. Ekartovi, nejlepším valašským odzemkářům těchto dob. Tím začíná úspěšná spolupráce s čs. filmem. Rok 1950 je ve znamení usilovné práce a mnoha úspěchů, je také rokem první krize. Pro neshody s taneční skupinou odchází z krúžku Zdeněk Kašpar. Koncem roku 1950, po vydání spolčovacího zákona, přechází VSACAN do „Závodního klubu Zbrojovka Vsetín“ a mění svůj název na „VSACAN, soubor valašských lidových písní a tanců“ při závodním klubu „Z“ Vsetín. V těchto dobách má „Valašský krůžek VSACAN“ dle kartotéky 613 členů. Do závodního klubu přechází pouze taneční soubor a muzika a několik aktivních členů. K 10. výročí se může VSACAN pochlubit více než třemi sty vystoupeními po celé republice a 30 hudebně literárními pásmy natočenými pro rozhlas nahrál přes 200 samostatných písní a spolupracoval na dvou filmech.
Zpěvačky souboru, r.1952
Po úspěšných oslavavách 10. výročí vzniku souboru přichází druhá krize. Situace mezi tanečníky a muzikanty se vyhrocuje a tak v polovině roku 1953 odchází většina muzikantů ze souboru. Zůstává pouze Ivan Straškraba, Ladislav Pytel, Zdena Straškrabová – Zouharová a cimbalista Josef Michálek, který však zanechává aktivní činnosti. Soubor Však nerezignoval a pokračuje ve své úspěšné práci dál. Přičinili se o to hlavně Miroslav Holub, Antonín Táborský ml., Dušan Růžička, Miroslav Ekart a Ivan Straškraba. Hlavním úkolem bylo vytvoření nové cimbálové muziky. Na okresní soutěži v roce 1954 vystupuje VSACAN pouze za doprovodu harmoniky, ale „vítězí“. Do dalšího kola a do Strážnice nastupuje již s novou cimbálovou muzikou.
Cimbálová muzika VSACAN s primášem Rudou Dudou, r. 1952
Za úspěšnou pomoc při zajišťování folklorního vystoupení na spartakiádě a za dlouholetou úspěšnou práci ve valašském folklóru je uděleno „Souboru valašských lidových písní a tanců VSACAN“, jako prvnímu amatérskému souboru, státní vyznamenání “ Za vynikající práci „. Jako první amatérský soubor je vybrán reprezentovat naši vlast na Mezinárodním folklorním festivalu v Anglii – v Liangollenu v Severním Walesu. První místo a zlatá medaile Zdeňky Straškrabové v sólovém zpěvu a třetí místo souboru jako celku v mezinárodní soutěži 20 souborů dokazuje úspěch tohoto prvního zahraničního zájezdu VSACANu. Tento úspěch otevírá VSACANu cestu k dalším zahraničním zájezdům. V dalších letech existence souboru navštívil VSACAN více než dvacet zemí Evropy, Asie a Afriky (např. Francie, Itálie, Polsko, Španělsko, Turecko, Švédsko, Maďarsko, Rumunsko, Holandsko, Rakousko, Bulharsko, Německo, Belgii, Řecko, Egypt, Švýcarsko).
V roce 1959 přechází do VSACANA dětský soubor učitelky Elišky Slámové, jedné ze zakládajících členek „Valašského krúžku Vsetín“, který již několik let pomáhají vést členové souboru. Přicházejí jako samostatná složka s názvem „VSACÁNEK“. Po tetičce Slámové, jako první vedoucí dětského souboru pod názvem VSACÁNEK, se stává učitelka Alena Skřivánková, tanečnice základní složky VSACANA a její pozdější umělecká vedoucí. Po ní přebírá vedení dětského souboru další kmenová tanečnice dospělého souboru, učitelka Miroslava Zapletalová – Pavelková. Tato dvě učitelky přivedly soubor na vynikající úroveň a VSACÁNEK dnes patří k nejpřednějším dětským souborům v republice a slaví úspěchy na domácích i zahraničních přehlídkách a festivalech. Po odchodu vedoucí, paní Mirky Zapletalové, přebírá na necelé tři roky vedení dětského souboru učitelka Darina Kopecká a vsoučasné době soubor pracuje pod vedením Jany Koutné, dlouhodobé tanečnice dospělého souboru. Organizačním vedoucím je pan Ivo Dančák. Nedílnou součástí souboru je i dětská cimbálová muzika, jejímž uměleckým vedoucím je Rudolf Magdon.
V roce 1979 se dětský soubor rozšiřuje o další složku „Malý Vsacánek“. O jeho vznik se zasloužili manželé Rudolf a Jitka Magdonovi, kteří jej zároveň vedou. V tomto souboru se děti od 4 do 7 let připravují formou dětských her, říkadel a menších jevištních pásem na působení v souboru VSACÁNEK. V roce 1999 „Malý Vsacánek“ z důvodu zaneprázdnění vedoucí paní J. Magdonové a nenalezení vhodné vedoucí, končí svoji činnost jako samostatný soubor a přechází pod křídla VSACÁNKU jako přípravka.